Pět milníků v závodní historii ŠKODA
Pět milníků v závodní historii ŠKODA
L&K „Motocyclette“ TB (1901)
Václav Laurin se inspiroval motocykly bratrů Wernerů z Francie a vyvinul novou koncepci motocyklu. Navrhl rám kolem motoru a umístil všechny ovládací prvky na řídítka. „Motocyclette“ model TB byla poháněna jednoválcovým motorem. Díky tomu, že Laurinův obchodní partner Klement byl sám vášnivým motocyklovým závodníkem, se právě motorsport pro značku L&K brzy stal marketingovým nástrojem. Dne 27. června 1901 odstartoval tovární jezdec Narcis Podsedníček z francouzského hlavního města Paříže na 1200 kilometrů dlouhý závod do německého Berlína. Jako jeden z deseti závodníků v kategorii motocyklů a tříkolek byl Podsedníček jediným jezdcem, který dokončil poslední ze tří etap. Když jeho L&K hřmělo v časných ranních hodinách 30. června ulicemi Berlína, časoměřiči už měli po službě. Místo toho potvrdil čas příjezdu policista. Ale protože vedení závodu dodržovalo pravidla až do posledního puntíku, byl Podsedníček diskvalifikován, i když byl oslavován jako morální vítěz. V následujících letech patřily motocykly L&K v mezinárodních závodech k nejúspěšnějším. V roce 1905 vyhrál tovární jezdec L&K Václav Vondřich proslulý závod „Coupe International“ ve francouzském Dourdanu, což bylo neoficiální mistrovství světa motocyklů. Nicméně společnost L&K v roce 1908 ukončila výrobu motocyklů a od této doby se soustředila na automobily.
L&K FC (1908)
První automobil L&K vyjel z výrobní haly v Mladé Boleslavi v roce 1905. Laurin a Klement se znovu pustili do propagace svých nových produktů účastí v závodech. Hnací silou byl Otto Hieronymus, německý inženýr a závodník najatý společností L&K jako ředitel vývoje. Zatímco L&K se stala jedním z největších výrobců takzvaných „voiturettes“ (malých vozů), Hieronymus chtěl stavět také výkonné závodní vozy. Jeho model FC měl čtyřválcový motor o objemu 2,4 litru, který byl schopen jet rychlostí až 90 km/h. Jedním z prvních, kdo s tímto vozem závodil, byl hrabě Alexander „Sascha“ Kolowrat, gentleman s českými kořeny. Kolowrat, který byl pro svoji energickou osobnost známý také jako „hrabě Kilowatt“, již vyhrával závody na motocyklech L&K a nyní se přeorientoval na automobily. Hieronymus a Kolowrat vytvořili úspěšný tým, který kromě jiného za volantem L&K FC vyhrál legendární závody do vrchu v Semmeringu u Vídně (Rakousko) a v Gaillonu (Švýcarsko). V roce 1908 Kolowrat opět v modelu FC zvítězil ve své třídě v závodu do vrchu Zbraslav–Jíloviště. Následující rok se postavil proti 102 soupeřům na německé Prince-Heinrich Rallye. Zatímco Hieronymus v roce 1908 v 700kilometrovém závodě z Petrohradu do Moskvy zvítězil s L&K FC ve své třídě, Kolowrat se zasloužil o úspěch týmu L&K v náročném závodě Petrohrad–Sevastopol a převahu si udržel také v závodě Karpatská trofej (1911). Když Kolowrat, v té době člen představenstva L&K, stál v roce 1912 na startu druhého ročníku Rallye Monte-Carlo, znamenalo to první účast značky v slavné rallye.
ŠKODA POPULAR (1936)
Ve 30. letech se společnost, nyní pod názvem ŠKODA, vrátila do světa motorsportu. ŠKODA POPULAR byla prvním vozem značky ŠKODA s moderním technickým řešením s centrální trubkou a nezávislým zavěšením kol. ŠKODA současně značně posílila své závodní oddělení. Zdeněk Pohl a jeho spolujezdec Jaroslav Hausman vzbudili velkou pozornost, když v roce 1936 nastoupili do Rallye Monte-Carlo s dvoumístnou otevřenou verzí modelu ŠKODA POPULAR SPORT. Posádka zvládla 3852 kilometrů dlouhou trasu z Atén do Monaka absolvovat za čtyři dny bez jediného trestného bodu. I když Pohl a Hausman měli ve voze doplňky v podobě topení, termosek a vyhřívání čelního skla, byla jejich zimní cesta po převážně nezpevněných silnicích v Řecku, Jugoslávii, Maďarsku, Rakousku, Německu a Francii vyčerpávajícím dobrodružstvím. Pohl s Hausmanem skončili s vozem ŠKODA POPULAR SPORT na druhém místě ve své třídě, a vyvolali tak další nadšení pro rallye v domovském Československu. Na základě tohoto úspěchu ŠKODA představila také mimořádně sportovní speciální sérii ŠKODA POPULAR MONTE CARLO
ŠKODA F3 (1965)
Závodní série monopostů již od svého založení v roce 1950 slouží jako líheň jezdců pro formuli 1. Platí to také o formuli 3, která se od počátku 60. let jezdí v mnoha zemích, a i dnes je jedním z prvních kroků mnoha mladých jezdců. Tato mistrovství se konala i v zemích za takzvanou železnou oponou. Když se v roce 1964 změnily předpisy na limit objemu motoru do jednoho litru, vyvinula ŠKODA svůj vlastní závodní vůz F3. Motorem byl čtyřválec modelu 1000 MB uložený vzadu a poskytující výkon 90 koní. Štíhlá karoserie z hliníkové slitiny vážila jen 410 kilogramů. Vůz s odkrytými koly s projektovým číslem 992 dosahoval maximální rychlosti 210 km/h. V roce 1968 vyhrál český tovární jezdec značky ŠKODA Miroslav Fousek východoevropské mistrovství formule 3. Jiná konstrukce byla použita pro monopost Lucia F3, který byl postaven v roce 1966 ve dceřiném závodě ve Vrchlabí. Vůz se stejnou pohonnou jednotkou byl používán během sezón 1966–1969 v rámci Mistrovství Československa.
ŠKODA FAVORIT 136 L (1994)
Vstupem značky ŠKODA do koncernu Volkswagen v roce 1991 došlo k dalšímu rozšíření aktivit v motorsportu. Již v roce 1989 vyvinulo závodní oddělení rallyovou verzi modelu FAVORIT 136 L. Sportovní motor vpředu a pohon předních kol v karoserii navržené Bertonem znamenal pro ŠKODA změnu přístupu. V soutěžním naladění disponoval 1,3litrový čtyřválec výkonem přes 110 koňských sil. Od roku 1990 posílal tovární tým ŠKODA Motorsport na vybrané soutěže Mistrovství světa (WRC) dva vozy. Spolehlivý FAVORIT zářil zejména na náročných šotolinových soutěžích. Pavel Sibera a jeho spolujezdec Petr Gross zvítězili ve své třídě na řecké Rallye Acropolis a na finské Rallye 1000 jezer, což podpořilo další vítězství Ladislava Křečka/Bořivoje Motla v dané třídě na italské Rallye Sanremo. Následovaly další triumfy ve třídě, podtržené vítězstvími posádky Sibera/Triner ve své kategorii čtyři roky po sobě na Rallye Monte-Carlo. Další úspěchy následovaly. V roce 1994 se značka ŠKODA stala mistrem světa v hodnocení výrobců v kategorii F2 určené pro vozy s atmosférickými motory do objemu dvou litrů a jednou hnanou nápravou. Tento rok posádky Pavel Sibera/Petr Gross a Emil Triner/Jiří Klíma vyhráli svoji třídu ve třech z deseti podniků WRC. Pro závody na okruzích s liberálnějšími předpisy vyvinula ŠKODA Motorsport ještě vyspělejší verzi modelu FAVORIT. S objemem zvětšeným na 1,5 litru poskytoval motor výkon 145 koní a byl spojen se šestistupňovou převodovkou. Zásluhou karosářských dílů vyrobených převážně ze sklolaminátu byl tento vůz velmi lehký.